Nápad na to mít i svůj vlastní virtuální prodejní prostor mi v hlavě ležel už dlouho. Poslední dva roky covidové doby změnily výrazně život všem. Nebylo moc příležitostí se setkávat se zákazníky na jarmarcích. Vlastně vůbec nikde. I já jsem stále častěji vyhledávala on-line nákupy, odvykla jsem si na davy lidí v obchodech. Dlouhou dobu jsem v covidu nešila vůbec (těch několik stovek roušek nepočítám) jen sem tam něco opravit. Pak jsem si ale uvědomila, že v krabicích mi leží spousta krásných látek, které jsou tam smutné. A já měla v hlavě zase spoustu nápadů. Večery u šicího stroje se sklenkou vína, v zimě hrnek s čajem a hořící vonná svíčka. Zase jsem začala mít šití ráda. Látky se přeměnily na výrobky, ale krabice byly opět plné.
Tak jsem zase začala přemýšlet o e-shopu. Věci asi přichází tak nějak ve správnou dobu, kdy se mají stát. Jednoho dne na mě totiž vyskočila nabídka letního on-line kurzu. Tak jo. Asi to má být. Přihlásila jsem se, po jeho absolvování už jsem znala věci jako doména a webhosting, ale k funkčnímu e-shopu a webu to bylo ještě kus cesty. Velký kus mi prošlapal můj manžel, který se pustil do těch všech praktických věcí, instalování pluginů a všech těch dalších hrozně znějících slov.
Také jsem musela uklidit dílnu, abych všechny ty věci mohla nafotit. Vymyslet nějaké funkční pozadí, upravit všechny fotky v počítači do správné velikosti a rozlišení, napsat popisky a nahrát vše na web. Potom vymyslet kategorie, jeden produkt po druhém popsat, vyzkoušet že se všechno zobrazuje jak má, poprat se se „sušenkama:-)“. Spoustu se toho stále učíme. Není všechno dokonalé, ale je to můj web a začátek on-line cesty.